Kybernetická bezpečnost

Samotný pojem „kybernetický“ má své kořeny v řeckém slově „kybernetes“, což znamená „kormidelník“ nebo „řídící“. Do moderní vědy tento termín přinesl americký matematik Norbert Wiener v roce 1948, když jej použil ve své knize „Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech“. Wiener zvolil tento termín jako paralelu mezi způsobem, jakým kormidelník řídí loď, a tím, jak systémy (ať už mechanické, nebo biologické) regulují samy sebe pomocí zpětné vazby. Od té doby se pojem „kybernetický“ rozšířil do mnoha oblastí včetně informatiky, robotiky, umělé inteligence a teorie systémů.

Oblasti kybernetické bezpečnosti

Mezi hlavní cíle kybernetické bezpečnosti patří minimalizace rizik a zajištění kontinuity provozu IT systémů. Toho je dosaženo prostřednictvím implementace bezpečnostních opatření, monitorování síťového provozu a pravidelných auditů. Kybernetická bezpečnost zahrnuje několik klíčových oblastí:

• Síťová bezpečnost se zabývá ochranou infrastruktury, která podporuje IT systémy a služby.
• Ochrana dat zahrnuje techniky a technologie pro zajištění důvěrnosti, integrity a dostupnosti informací.
• Reakce na incidenty zahrnuje identifikaci, analýzu, reakci a zotavení v případě bezpečnostních incidentů.
• Penetrační testy simulují útoky na IT systémy s cílem identifikovat a opravit jejich zranitelnosti.

Kybernetická bezpečnost řeší různé typy hrozeb včetně malwaru (jako jsou viry, trojské koně a ransomware), phishingu, útoků typu denial-of-service (DoS), útoků man-in-the-middle a mnoha dalších. Odborníci na kyberbezpečnost proto musí neustále sledovat nové trendy a vyvíjející se techniky útočníků, aby mohli systémy a data efektivně chránit.

Lidský faktor kybernetické bezpečnosti

Kybernetická bezpečnost nezahrnuje pouze technické aspekty, ale také lidský faktor. Sami uživatelé aplikací a systémů jsou totiž často nejslabším článkem kybernetického zabezpečení. Proto je v rámci komplexní strategie kybernetické bezpečnosti zcela nezbytné vzdělávání uživatelů v bezpečných praktikách, jako je používání silných hesel, rozpoznávání pokusů o phishing nebo bezpečné nakládání s citlivými informacemi.

Legislativa a normy pro kybernetickou bezpečnost

S rozvojem nových technologií, jako je internet věcí (IoT), umělá inteligence a cloud computing, se neustále rozšiřuje také oblast kybernetické bezpečnosti. Navíc má kybernetická bezpečnost také významné právní a etické aspekty. Legislativa v rámci Evropské unie, jako je obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), stanovuje přísné požadavky na ochranu osobních údajů a soukromí, což v praxi vyžaduje i významné investice do bezpečnostních opatření a procesů. Další zvýšení požadavků na zabezpečení systémů a dat přinese také nový zákon o kybernetické bezpečnosti, který do české legislativy transformuje požadavky evropské regulace NIS2.

S kybernetickou bezpečností souvisejí rovněž normy a certifikace, jako je ISO/IEC 27001, které poskytují rámec pro správu bezpečnosti informací. Organizace, jež splňují požadavky norem a certifikací kybernetické bezpečnosti, mohou zvýšit svou důvěryhodnost a získat konkurenční výhodu.