ICT

Postupná konvergence původně oddělených odvětví informačních technologií a (tele)komunikačních technologií pod společný termín ICT začala kolem 80. let 20. století, kdy se stále více projevovalo prolínání výpočetní techniky a telekomunikací. Významným milníkem byl vznik a rozšíření internetu, který definitivně smazal hranice mezi těmito dříve oddělenými oblastmi a vytvořil jednotné prostředí informačních a komunikačních technologií. 

Z hlediska infrastruktury zahrnují ICT fyzické komponenty (hardware), programové vybavení (software), datová centra a komunikační sítě. Mezi hardwarové komponenty patří koncová zařízení (počítače, smartphony, tablety), síťové prvky (routery, switche, mobilní základnové stanice), servery a úložná zařízení. Softwarová část zahrnuje operační systémy, aplikační programy, databáze, middleware a různé vývojářské nástroje. Komunikační sítě zahrnují pevné a mobilní telekomunikační sítě, satelitní systémy, optické sítě a bezdrátové technologie jako Wi-Fi nebo Bluetooth. Datová centra představují centralizované lokace, kde jsou umístěny výpočetní a úložné kapacity pro provoz komplexních ICT systémů a služeb (včetně cloudových). 

Význam ICT pro společnost 

Obor ICT má dnes enormní ekonomický i společenský význam. Podle různých studií představuje ICT sektor přibližně 6 až 8 % HDP rozvinutých ekonomik a je základem inovací a produktivity. ICT průmysl generuje miliony pracovních míst po celém světě a vytváří ekonomickou hodnotu nejen přímo, ale také prostřednictvím digitalizace a transformace tradičních ekonomických odvětví. 

ICT zasahují do prakticky všech oblastí lidské činnosti. V podnikatelském prostředí zahrnují podnikové informační systémy (ERP, CRM, SCM), nástroje business intelligence, elektronické obchodování, digitální marketing nebo komunikační platformy. Ve veřejném sektoru nacházejí uplatnění v e-governmentu, inteligentních městech, vojenských a bezpečnostních systémech a aplikacích nebo ve vzdělávání a zdravotnictví. V osobní sféře transformovaly ICT způsoby komunikace, zábavy, nakupování, vzdělávání i práce. To vede k významným změnám v životním stylu a sociálních interakcích.  

Pro soukromé i veřejné organizace představují ICT strategické aktivum, které může významně ovlivnit jejich provozuschopnost, konkurenceschopnost, efektivitu či schopnost inovovat. Řízení ICT (ICT governance) zahrnuje struktury, procesy a mechanismy, které zajišťují, že jsou iniciativy v oblasti ICT v souladu s cíli organizace, efektivně využívají zdroje a řídí související rizika. Osvědčené metody řízení ICT poskytují rámce jako COBIT (Control Objectives for Information and Related Technologies), ITIL (Information Technology Infrastructure Library) nebo ISO/IEC 27001. 

ICT a kybernetická rizika  

Z bezpečnostního hlediska představují ICT nástroje a technologie pro ochranu informací a systémů včetně šifrování, firewallů, systémů pro detekci a prevenci průniku, bezpečnostního monitoringu nebo forenzní analýzy. Na druhé straně ale stále intenzivnější využívání ICT vede k bezpečnostním rizikům a novým zranitelnostem, které mohou být zneužity hackery, organizovanými kriminálními skupinami i státem podporovanými útočníky. Kybernetické hrozby pro ICT zahrnují malware, phishing, útoky typu DDoS, ransomware, sociální inženýrství nebo pokročilé perzistentní hrozby (APT). S rostoucí závislostí společnosti na ICT roste i potenciální dopad kybernetických útoků. Proto je kybernetická bezpečnost jednou z kriticky důležitých priorit pro jednotlivé organizace i celé státy. 

Regulace a standardizace ICT  

Regulace ICT zahrnuje technické standardy, ochranu soukromí a dat, kybernetickou bezpečnost, regulaci v telekomunikacích, otázky autorských práv a duševního vlastnictví, stejně jako ochranu spotřebitele a další aspekty. V Evropské unii patří mezi klíčové regulace GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), NIS2 (směrnice o bezpečnosti sítí a informací), Akt o digitálních službách (DSA), Akt o digitálních trzích (DMA), eIDAS (nařízení o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách), Akt EU o umělé inteligenci (AI Act), DORA (Nařízení o digitální provozní odolnosti finančního sektoru) a další. Smyslem těchto regulací je ochrana práv občanů, zajištění bezpečnosti a integrity digitálních služeb a vytvoření konkurenčního digitálního trhu. 

Interoperabilitu mezi různými systémy a komponentami ICT zajišťuje standardizace. Mezinárodní standardizační organizace jako ISO (International Organization for Standardization), IEC (International Electrotechnical Commission), ITU (International Telecommunication Union), IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers) a IETF (Internet Engineering Task Force) definují technické standardy pro různé aspekty ICT, od síťových protokolů přes programovací jazyky až po bezpečnostní mechanismy. Vedle formálních standardů existují také de facto standardy, které vznikají širokou adopcí proprietárních technologií, a otevřené standardy, které jsou vyvíjeny transparentně a se zapojením různých komunit a jsou dostupné bez významných omezení. 

Budoucnost ICT 

Mezi současné trendy a výzvy v oblasti ICT patří digitální transformace organizací a celých odvětví, rostoucí význam dat jako strategického aktiva, automatizace a robotizace procesů, hybridní a multi-cloudové architektury, edge computing, rozšiřování sítí 5G, vývoj technologií 6G, stejně jako aplikace umělé inteligence a strojového učení napříč různými doménami. Současně se však ICT musí vyrovnat s rostoucími obavami o soukromí a etiku v digitálním prostředí a udržitelným přístupem ICT ke spotřebě energie a svými environmentálními dopady. 

Sektor ICT představuje významného spotřebitele energie, přispívá k emisím skleníkových plynů a generuje elektronický odpad. Koncept Green ICT proto zahrnuje přístupy a praktiky, které minimalizují negativní environmentální dopady ICT. Jde především o energeticky efektivní datová centra, prodlužování životnosti zařízení, recyklaci elektronického odpadu a využívání obnovitelných zdrojů energie.  

Významným problémem ICT zůstává také tzv. digitální propast, tedy nerovný přístup k ICT a odlišné schopnosti využívat jejich potenciál lidmi z různých socioekonomických, věkových nebo geografických skupin. Překonávání digitální propasti vyžaduje nejen rozšiřování fyzické infrastruktury a přístupu k technologiím, ale také budování digitálních kompetencí, vytváření lokálně relevantního obsahu a služeb a zajištění ekonomické dostupnosti ICT.